Proč ho neopustí?

6. dubna 2016 v 22:53 | Lane |  Myšlenky
Článek na TT: Musíš to zažít

"Je hloupá... Může si za to sama, když s tím magorem je... Má se sebrat a odejít od něj, měla by hned pokoj..."
Tohle si většinou lidi myslí, když se na internetu dočtou o nějaké ženě, která byla dlouhodobě týraná svým přítelem.
Taky jsem dřív mezi takové lidi patřila. Myslela jsem si, že slečny, které zůstávají u partnera co je bije a ponižuje, jsou hloupé. Myslela jsem si, že si o to prostě říkají, když od takového člověka neodejdou.

Ale jak se říká, je snadné odsoudit a je snadné "rozumovat" nad něčím, o čem ve finále člověk nic moc neví.
Dokud se člověk sám neocitne v roli oběti, nemá vůbec tušení, co se takovému člověku odehrává v hlavě.

Věřte mi, když se do tohodle pekla dostanete, není snadné z něj utéct.

Já se do něj dostala před cca sedmi lety. Našla jsem si přítele, do kterého jsem se bláznivě zamilovala. Byl prostě skvělý, pozorný, uměl vařit, byl starostlivý... Byla jsem s ním hrozně šťastná, ale jen do doby, než jsem otěhotněla. Do dnes si nedokážu vysvětlit, co se stalo. Možná byl takový vždy, ale jen čekal, až mě bude mít jistou? Nevím, vážně nevím, co se stalo...

Začalo to nenápadně- žárlivostí. Můj tehdejší přítel tehdy začal žárlit na každého, kdo se na mě jen podíval. Ze začátku mi to přišlo milé, zvedalo mi to sebevědomí, ale po pár týdnech to už bylo otravné, protože příteli začalo vadit i to, když jsem na ulici pozdravila kamaráda. Vždycky se na mě naštval a začal mě psychicky deptat. Mluvil o sobě jako o chudáčkovi co se snaží dělat všechno pro rodinu a o mně mluvil jako o couře. Vždycky ze sebe dělal oběť a všechno dokázal otočit proti mně.
Opakovaně jsem se s ním rozcházela, ale on vždycky přišel s květinou a prosíkem a nejednou dokonce na kolenou. A prosil a sliboval možné i nemožné...
Když před sebou vidíte člověka v takovém stavu, jen těžko ho dokážete odmítnout. A ještě těžší je to tehdy, když s tím člověkem čekáte dítě a bojíte se, že zůstanete sama.

Když jsem byla ve třináctém týdnu, přišel domů úplně na mol. Začal se po mně sápat, jenže smrděl pivem a trávou a mně to bylo odporné... Nebudu se rozepisovat o tom, co se ten večer stalo. Řeknu jen to, že následkem jeho záchvatu jsem skončila v nemocnici a málem potratila.
Chodil za mnou, ale ne proto, aby se omluvil a ujistil se, že budeme oba v pořádku. Chodil za mnou proto, aby se ubezpečil že jsem nikomu nic neřekla.

Začala jsem se ho vážně bát. Uměl se mnou mluvit tak, aby mě dokonale zastrašil. Rád mě chytnul za vlasy a svrchu na mě šeptem mluvil. Říkal mi, jak jsem hnusná a že on je moje jediná šance na spokojený život. Bez něj budu nic, budu na vždy sama. Musím být s ním, protože nikdo nebude milovat takovou chudinku, tak hloupou a nemožnou a ošklivou. Všichni moji přátelé se ke mně otočí zády a budu sama. Protože nic jiného si nezasloužím...

Hodně mě podváděl a nebyl moc opatrný, takže jsem na jeho manýry skoro vždy přišla. Vždycky mi řekl, že za to může můj ksicht...

V posledním trimestru už jsem opravdu procházela absolutním peklem. Měla jsem hrozný hlad a nemohla jsem ani ven. Můj přítel mě vždycky zamkl doma bez jídla a odešel na několik dní. Vzal sebou můj telefon i počítač. Byly to dny, kdy jsem byla přesvědčená, že se zblázním. Strašně jsem od něj chtěla odejít, ale člověk, který tohle nezažil si nedovede představit ten obrovský strach, který jsem prožívala. Bála jsem se ho, ale zároveň jsem se bála od něj odejít. Byla jsem úplně ztracená a zoufalá. Navíc jsem si začala úplně nesmyslně namlouvat, že až se dítě narodí, tak přítel dostane rozum a začne se chovat zodpovědně....

Pak mi jednoho dne praskla voda. Jenže mému příteli se to zrovna v ten den nehodilo a tak jsem za to dostala vynadáno... Naštěstí mě i tak odvezl do nemocnice a pak odjel.

Když jsem se vrátila z porodnice, bylo to snad ještě horší. Facky, ponižování, zamykání....

Když byly synovi dva týdny, plakal uprostřed noci, protože měl hlad. Jeho "otec" na něj křičel a vyhrožoval mu zbitím, pokud nezmlkne. A až to byl ten impuls, kdy jsem se rozhodla definitivně odejít. Syn je pro mě všechno a zabila bych každého, kdo by se mu pokusil ublížit.

Dodnes nikdo v mém okolí neví, co jsem v tom období skutečně prožívala, nikomu jsem to neřekla. Možná, že někdo něco tušil, nevím... Já se snažila vše tutlat, protože jsem se bála a taky jsem se strašně styděla.. Ne za to, že jsem si našla takového ubožáka. Styděla jsem se, protože jsem byla přesvědčená, že si to zasloužím. Ano, tohle tyrani umí- přesvědčit vás o tom, že si nic jiného nezasloužíte, že jste nicky.

Když jsem od něj tehdy odešla, myslela jsem si, že to bude lepší. Kdepak. Prožívala jsem neskutečný teror ještě dva roky po rozchodu. Musela jsem se i léčit, protože jsem se úplně sesypala.

Dneska už jsem docela v pohodě. Je pravda, že mám slabší nervy, ale jinak už žiju normálně a jsem spokojená. Teď, když mám tohle všechno za sebou už dokážu pochopit, proč ženy od svých trapitelů nedokážou odejít. Protože ten strach co prožívají oběti domácího násilí je naprosto nepopsatelný. Kdo to nezažil, nemůže to pochopit... Není snadné se osvobodit od člověka, co vám ubližuje.

Naštěstí dnes existuje kampaň ČERNÁ TEČKA. Je to nenásilný způsob, jak na sebe upozornit, pokud jste obětí domácího násilí. Prosím, nesuďte ženy, co nedokážou odejít. Ale pokud někdy uvidítě ženu, co má na dlani nakreslenou černou tečku, neignorujte ji. Je to totiž volání o pomoc.

Vaše Lane
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 7. dubna 2016 v 1:01 | Reagovat

Přeji hodně štěstí v dalších kapitolách lepšího a spokojenějšího života! Nejsem sice obětí fyzického násilí, ale psychického, takže trošku vím, o čem mluvíte. Já zase od partnera nemohla odejít z toho důvodu, že byl opravdu přesvědčivý v tom, že mě nikdo jiný chtít nebude. Přestala jsem o sebe dbát a sebevědomí měla na bodu mrazu. Není to jednoduché, ale jde to.
Držte se! :)

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 9:41 | Reagovat

Já sice patřím do kategorie, která tohle ve svém okolí či na vlastní kůži nezabila, možná proto si říkám to, co jsi psala na začátku: "Proč od něj sakra neodešla?" Nechci tě urazit, ale domnívám se, že tohle všechno je dáno hned několika faktory - povahou, výchovou a rodinou. Protože, nezlob se na mě, pokud bych to nechala zajít tak daleko a přítel by mě věznil několik dní doma bez mobilu či počítače, v mojí rodině by si toho všimli. A potom na tohle vážně nemám povahu, ačkoli jsem na první zdání flegmatik a kliďas, co se nerad hádá, nedovolila bych klukovi, aby se mnou zametal a tím jsem si naprosto jistá´, přestože si někdo může myslet, že v danou situaci by to bylo jinak. Neber můj komentář nějak negativně, jen jsem potřebovala napsat svůj názor. Přeji ti do budoucna už jen samé štěstí a spokojené chvíle se synem. :-)

3 Fredy Fredy | Web | 7. dubna 2016 v 10:13 | Reagovat

snad už ti je líp ... :-)

4 Lane Lane | Web | 7. dubna 2016 v 11:09 | Reagovat

[1]: Psychické týrání je mnohdy horší než pár facek. I Vy se držte ;)

[2]: No, já nikdy neměla ideální rodinu. Nikdo se o nikoho moc nestaral. Mamka tušila, že není něco v pořádku, ale myslím, že tohle ji nikdy nenapadlo a dodnes o tom neví. Samozřejmě že jsem se za tvůj názor neurazila, naopak jsem ráda, že jsi ho sem napsala ;)

[3]: Ano, mnohem líp. Děkuji :)

5 veri-art veri-art | Web | 7. dubna 2016 v 11:57 | Reagovat

Je mi vážně líto, co se ti stalo a co sis musela vytrpět. Je ale dobře, že o tom dokážeš alespoň napsat na blog, když už si to nikomu neřekla.
Přeju ti, aby se ti vedlo už jen a jen dobře!

6 Xira Xira | E-mail | Web | 11. dubna 2016 v 20:16 | Reagovat

Takovej hajzl, takovej ubožák by zasloužil chcípnout... Naprosto chápu jak strašné to všechno muselo být, cos musela všechno prožít a soucítím s tebou. Mám s tím také nějaké zkušenosti i když ne až tak extrémní jako ty. To je vážně úplně nejhorší, když se chlap takhle začne chovat k ženský a ženská neví, jak z toho ven.

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 22:37 | Reagovat

Zlato, je mi děsně líto, že jsi tím musela projít.
Ale je mi taky jasné, že jsi z toho vyšla mnohem silnější, i když Ti to třeba zrovna nepřijde.
Já mohla mít podobný zážitek, kdybych nebyla životem protřelejší a nevěděla jistě, že jsem po všech stránkách silnější, než můj tyran.
A velmi ráda bych Ti nabídla pohled zase z úplně jiného úhlu, pokud budeš mít zájem.
Je tady: http://baruschkasf.blog.cz/1602/zivot-s-poruchou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama