Když se staneš rodičem

5. dubna 2016 v 22:27 | Lane |  Myšlenky
Článek k TT: Musíš to zažít

Vždycky jsem si myslela, že máme obezitu v rodině. Víte, jako v genech.Myslela jsem, že to nijak neovlivním. Když jsem byla mladší, neměla jsem pocit, že by má strava byla nějaká špatná nebo že bych měla málo pohybu. Vyrůstala jsem v tom, tak mi to přišlo normální.
U nás se prostě běžně jedli rohlíky, salámy, čokolády, bůček.... A běžně se u nás jedlo u televize. Vlastně... život celé naší rodiny se točil hlavně kolem televize. Neměli jsme žádné společné zájmy, nehráli jsme hry, nechodili jsme na výlety a nejedli jsme u jednoho stolu. Když to teď píšu, přijde mi to nesmírně smutné, ale dřív mě vůbec nenapadlo, že je to špatné.
Hodně věcí si šlověk uvědomí, až když mu do života přijde jeho vlastní dítě. Najednou vám dojde, jak se o vás rodiče strachovali, když jste byli nemocní. Jak se snažili vám dát vše na úkor svých potřeb a jak se snažili vás vychovat...
Ale současně s uvědoměním toho, jak moc se pro vás rodiče obětovali, začnete vnímat i chyby, kterých se dopustili.

Jelikož vím, jak je těžké být od malička tlusťoch, slíbila jsem si, že nepřipustím aby se s tím musel potýkat i můj syn. Snažím se mu vařit zdravě, dávám mu hodně ovoce a zeleniny a v neposlední řadě s ním hodně chodím ven. Tančíme spolu i cvičíme... Dělám všechno pro to, aby se necpal nezdravým jídlem a přemírou sladkostí a aby měl kladný vztah k pohybu. Pevně doufám, že můj syn nikdy nepozná, jaké to je, když se mu jiné děti smějí kvůli postavě. Udělám všechno proto, aby sebou nemusel vláčet těžká kila navíc a aby si mohl koupit hezké oblečení a neohlížet se na maximální velikosti.

Je snadné odsoudit člověka, co má třeba metrák. Je snadné říct: "No jo, ten jen žere.." Ale obezita je opravdu nemoc a kdo si tím neprošel, nemá tušení, jak strašně těžko se s ní bojuje. Je spousta obézních lidí, co často jedí opravdu hodně málo a snaží se držet diety a tímto stylem si natolik zhuntovali tělo, že už nehubnou. Mám i jednu kamarádku, která má metabolickou poruchu a její tělo nedokáže pořádně spalovat a tak smí jíst jen dietní stravu...
Po světě běhá spousta extrémně tlustých lidí, ale je smutné, že se tak často setkávají s posměchem namísto pomoci.
Ano, jsou i jedinci, co je jim to jedno. Jsou dokonce i tací, co jsou se svou nadváhou spokojení a cpou se záměrně. Ale myslím, že drtivá většina je ze své váhy nešťastná a snaží se na sobě pracovat, ale je to prostě těžké.

Je snadné říct: "nežer a cvič", ale nikdy nevíte, čím dotyčný boubelín prošel a proč konkrétně vypadá jak vypadá. Lidé by se neměli navzájem posmívat, měli by si pomáhat.

Ale nejde jen o obezitu. Lidé mají často sklony ponižovat, pomlouvat a zesměšňovat. Říkají si, proč ta holka neodejde od toho parchanta, co ji mlátí, ale přitom nemají představu, co ta holka prožívá. Jen ten, kdo tohle sám okusil, to dovede pochopit.
Pro mě je člověk co vyzkouší drogy úplnej blbec. Jenže.. Já nevím, co ten člověk prožil, třeba ho k tomu přivedlo nějaké trápení a já ho nemůžu soudit..

Nesuďme se nazájem.

Každý jsme nějaký. Někdo je tlustý, jiný trpí anorexií, další intrikuje a lže a další je zase uzavřený a vyhýbá se společnosti. Ale všichni jsme takový a makový proto, že jsme něco prožili a to nás od malička formuje.

Vaše Lane
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama