Přestěhovaná

3. března 2016 v 0:06 | Lane |  Deník
Ahoj přátelé!
Stěhování mám za sebou! Myslela jsem, že se do konce týdne nedostanu na internet, ale chlapík, který mi odpojil router z předchozího bytu je hrozně ochotný a hned, jak jsem mu napsala, že jsem přestěhovaná, tak přijel, zapojil mi internet a televizi taky, takže paráda :)
Poslední týdny byly náročné, ale snad už je vše za námi.
Abych vám dostatečně objasnila, co všechno se v posledních dnech událo, měla bych vám trochu přiblížit svůj příběh. Ti z vás, kteří četli úvodní článek blogu ví, že mám malého syna a byla jsem s ním dlouho sama.
Měla jsem jednoho přítele, ale byl to kokot- Ale i přes to jsem s ním vydržela půl roku. Nechala jsem se ovlivnit okolím, které tvrdilo, že je lepší mít doma idiota, než být na dítě sama.
BLBOST! Lepší být sama, než mít doma idiota!
Hodlám sem časem vrazit i svou literární tvorbu, takže se o tomto chlapíkovi ještě dočtete. A pobavíte se, věřte mi ;)
A teď už se konečně dám do vyprávění.
Když byly mému synovi čtyři, uvědomila jsem si, že nechci být sama. I když byla doba, kdy jsem proklínala všechny chlapy, přešlo mě to a já si uvědomila, že opravdu chci mít někoho, kdo by stál po mém boku, miloval mě a miloval mého syna. Bylo to náhlé prozření. Prostě jsem jednou řekla dost, nechci být na vše sama, chci lásku a rodinu a zasloužím si to.
Ale jak někoho potkat? Do školky i ze školky syna vodila babička, protože já v pět ráno vyrazila z domu a v sedm večer jsem se vracela z práce. Neměla jsem ani čas na syna, natož na seznamování. A tak jsem jednoho večera zabrousila na www.stesti.cz
Založila jsem si profil a investovala do topování inzerátu, do zobrazování na zdi... No, utratila jsem poměrně dost peněz, ale řekla jsem si, že když něco chci, musím do toho i něco vložit a něco uvnitř mě mi říkalo, že tohle budou dobře utracené peníze. A opravdu byly.
Potkala jsem úžasného chlapa, který miluje mě, miluje mého syna, je hodný, stará se o nás, respektuje nás. Nijak mě ani syna neomezuje, vždy se dokážeme na všem domluvit. Jsem s ním neuvěřitelně šťastná a jsem do něj pořád stejně zamilovaná, jako na začátku.
Ale tohle moje "kamarádky" nedokázaly skousnout.
Samozřejmě že i na mateřské jsem chodila na brigády, ale když mi mateřská skončila, našla jsem si pořádnou práci. Jenže byla daleko. Vzala jsem ji jako provizorium. Říkala jsem si, že si časem najdu práci, kterou budu mít blíž domovu, abych se mohla pořádně věnovat synovi. Jenže ta práce byla skvělá. Hrozně mě bavila a kolektiv byl božský. Našla jsem si skvělé přátele a dvě děvčata mi opravdu přirostla k srdci. Jenomže...
Když jsem nastoupila, byla jsem chudinka sama s děckem, která nadávala na všechny chlapy světa. A během relativně krátké doby se vše změnilo. Poznala jsem úžasného muže, se kterým jsem doposud a věřím, že spolu zůstaneme, protože naše láska je něco absolutně čistého a nepopsatelného.
Netrvalo dlouho a rozhodli jsme se, že spolu budeme žít. I když můj současný přítel není biologickým otcem, miluje mého syna, stará se o něj a bere ho za svého.
Můj přítel pracuje v zahraničí, takže místo našeho bydliště jsem vybírala já a já jsem chtěla žít ve městečku, ve kterém jsem si našla práci. Shodou okolností jedna moje úžasná kamarádka pronajímala byt. A tím začaly všechny naše strasti.
Nabídla mi byt za sedm tisíc se vším všudy. Byt jsem si prohlédla a moc se mi líbil. Nádherná kuchyň, velký obývací pokoj a ještě větší pokoj pro syna. co víc si přát?
S kamarádkou jsme si plácly a dohodly jsme se, že na konci srpna se přistěhujeme. Už dva měsíce před nastěhováním jsem kamarádku urgovala kvůli smlouvě, abychom si ji mohli s přítelem přečíst před nastěhováním a případně se domluvit, kdyby nám něco nesedělo. Jenže moje skvělá kamarádka se neustále na něco vymlouvala a nám nezbylo, než se nastěhovat a smlouvu řešit dodatečně. A proč taky ne? Vždyť je to moje kamarádka, to je přece v pohodě...
Ale ta moje skvělá kamarádka přesně na tohle čekala. Čekala, že budeme tam blbí, že se nastěhujeme i bez smlouvy, aby nám pak mohla pěkně zatápět.
Ve zkratce- ze sedmi tisíc bylo dvanáct, z dvanácti sedmnáct. A to už jsme opravdu nehodlali snášet. Já se s tou svou skvělou kamarádkou šíleně pohádala a ona nás prostě vyhodila z bytu. Museli jsme tedy rychle najít jiný byt. Jakýkoli, hlavně abychom měli střechu nad hlavou. V tak krátké době se pěkný byt hledá jen těžko a tak nám nezbylo nic jiného, než vzít malý byteček bez balkonu a sklepa a v ne příliš hezké stavu.
Ale už jsem ho s pomocí mojí mamky dala celkem do pucu a nakonec to bude docela hezké bydlení, na přechodnou dobu, protože cca za rok si budeme brát hypotéku a půjdeme do vlastního.
Chtěla jsem v tomto článku napsat spoustu věcí, ale dnes jsem se vrátila domů moc pozdě a zítra mám ještě nějaké pochůzky a ještě budeme s mamkou pracovat na tom našem malém bytečku.
Ale hned jak budu mít trošku času, moc ráda se to vykecám o těch svých vykutálených kamarádkách, o tom, co všechno se v poslední době událo a jak mi jde hubnutí.
Teď už jsem vážně unavená a tak musím článek takhle nehezky utnout.
Jen na závěr můžu říct, že dřepovací výzvu zatím poctivě plním a můžu říct, že svaly mě už po těch padesáti dřepech bolí luxusně :D
Dobrou noc přátelé.

Vaše Lane
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama