Jak mě vidí přátelé?

20. března 2016 v 20:01 | Lane |  Deník
Ahoj!
Omlouvám se, že jsem se delší dobu neozvala, ale mám teď drobet jiné starosti.
Víte, už nějakou dobu se s přítelem pokoušíme o miminko, ale pořád se nám nedařilo a tak jsme s tím přestali a začali se soustředit na jiné věci.
Vlastně, i kvůli tomu jsem si založila blog. Když pokusy o miminko nevycházely, tak jsem se rozhodla, že na sobě začnu konečně pořádně pracovat. Vylepším si kondici, zpevním tělo...
Teď, pokud se ukáže, že je mé podezření správně, budu muset volit jiné cvičení... Víte, s prvním synem jsem měla veliké problémy a měla jsem rizikové těhotenství a porod jen o fous dopadl dobře, takže se budu muset opravdu hodně hlídat. Ale i tak bych chtěla změnit svůj vztah k jídlu a chtěla bych cvičit.

Ale už konečně k tématu. Právě jsem se dokoukala na pořad o lidech, co podstoupili nějaký zákrok, aby zhubli. Byl tam kluk, který v šestnácti letech vážil téměř 190 kilogramů a s pomocí lékařů a podpory rodiny se mu podařilo zhubnout sto kilo. Otevřel se mu svět. Znám lidi, co podstoupili chirurgický zákrok, aby zhubli, ale nepomohlo jim to, protože se té šance nechopili a dál se cpali a nehýbali se. Ale tenhle kluk to dokázal a ve finále vypadal úžasně a cítil se skvěle.
Co mě ale zarazilo. byla věta jedné slečny. Když chlapec shodil asi sedmdesát kilo, jeho kamarádka řekla, že ho nikdy nevnímala, jako by byl takhle tlustý. Vždycky to byl její kamarád a ona ty jeho kila neviděla.

A to byla věta, která mě nutila přemýšlet. Víte, já nemám moc kamarádů. Mám hrstku úžasných přátel, za které bych dala ruku do ohně. A mám přítele, který mi tvrdí, že jsem krásná. A já to nechápu.
Mám obrovskej zadek a mamutí stehna a to celé zdobí příšerná celulitida. Mám tlusté prsty. Mám i trochu podbradek. Moje prsa vypadají spíš jako kondomy naplněný vodou a pupek mám rozteklej do všech světových stran. Už se skoro v žádném oblečení necítím dobře, mám pocit, že jediné co mi sluší je absolutní tma...

Ale i přes tohle všechno jsou v mém okolí lidé, kteří to nevidí. Myslela jsem si, že mě prostě berou, ale ne. Vážně mi došlo, že mě vidí jinýma očima...
Je opravdu jen málo takových. Třeba můj přítel. On mi říká, že jsem krásná, že mi všechno sluší. A já tohle prostě nedokázala pochopit. Já vím, jak vypadám a vím, že je to hnus. Ale fakt je, že když někoho opravdu milujete, asi ho vidíte jinak.
Můj nejlepší kamarád mě poznal v době, kdy jsem byla fakt vysportovaná kočka, ale během těch let, co se známe se to změnilo. Někdy si říkám, jestli se za mě třeba nestydí, když někam jdeme nebo tak. Ale nestydí a mně dneska došlo, že on mě fakt vidí jinak, než já samu sebe. On mě moc rád obejme, dá mi pusu na tvář a před ostatníma o mně mluví fakt moc hezky. Fakt cítím, že mě má hrozně rád a je mu úplně jedno, jak vypadám. Otázka ale zní- vidí, jak vypadám?
A vůbec všichni, kteří jsou v mém srdci jako ti nejúžasnější se ke mně chovají, jako bych žádnou nadváhu neměla. Mám kamarádku, se kterou se sice vídáme málo, ale když na to přijde a vidíme se někde na akci, tak mě hned objímá a každému mě představuje jako její Laninku. Nestydí se za mě.
A opravdu je víc takových lidí. Ano, je pravda, že tyhle přátele bych dokázala spočítat na prstech, opravdu jich není moc, ale opravdu mě mají rádi a to je důležité.

Možná, že když někoho máme opravdu moc rádi, tak nevidíme jeho nedostatky. Třeba někteří lidé dokážou vidět duši člověka a ani o tom neví... Vím, zní to hloupě, ale jak jinak si tohle vysvětlit?

Jak jste na tom vy? Určitě jste se taky setkali s něčím podobným. Povězte mi o tom, prosím.

Vaše Lane
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 23. března 2016 v 14:43 | Reagovat

Mám nějaké kamarády, kteří jsou plnoštíhlí a musím souhlasit, že je hrozně zvláštní o téhle myšlence přemýšlet. Není to tím, že bych neviděla, že jsou trochu při těle. Vidím to, samozřejmě. Ale vždycky, když se na ně dívám, vidím jejich povahu a jejich tělo je jejich a vlastně k nim sedí. Je to stejně velká část jako třeba to, jak vystupují na veřejnosti.
Nejvíc zvláštní je, když porovnám pohled na ně a na mě samou. U nich - ať už u přátel nebo cizích lidí na ulici - si řeknu, že jim to sluší. Nevadí, že jsou možná trochu tlustí, ale vypadají mile, jsou takoví roztomile baculatí a pokud jim to nepřidává na sympatičnosti, tak ale rozhodně ani neubírá. A i přesto, že vím, že jsem hubenější než dost lidí, které potkávám, se každý den dívám do zrcadla a říkám si, že vlastně nejsem moc hezká. Že mám moc velký zadek, příliš plochý hrudník. Chtěla bych, aby mi to někdo vymluvil. Abych se na sebe dokázala dívat stejně jako na ty cizí.

2 Frána Frána | Web | 23. března 2016 v 14:44 | Reagovat

Málem bych zapomněla - poučení z toho plyne - určitě jsi taky krásná, i když to sama nevidíš. Lidi jsou prostě jen od přírody příliš sebekritičtí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama